POZNÁMKA
Přeložila James s laskavým dovolením Alphie, všechna práva patří stránce TWILIGHT LEXICON Translated by: JamesÚvod
Koncem března poctila Stephenie TWILIGHT LEXICON svou návštěvou. Zapojila se do filozofické diskuze vedené Tennyo a odpověděla na mnoho otázek, které Tennyo a ostatní členové lexiconu položili.Stephenie na Twilight Lexicon fóru
Příspěvek Tennyo na fóru, který začal konverzaci: Dnes jsem přemýšlela o teorii chaosu, v podstatě že ve světě vše ovlivňuje všechno ostatní, například že motýl zamává křídly v Indii a na Aljašce začne sněžit. S tímhle příkladem (nebo bez něj) můžete věřit, že zabití jedné postavy (nezáleží na tom koho; matku, masového vraha, kohokoliv jiného) změní celý svět. Zabijte náhodného teenagera a mohl by to náhodou být budoucí Ghandi, zabijte nějakou ženu a její pravnuk by mohl najít lék na rakovinu. Zabijte nějakého chlápka a mohl by to být jediný člověk, který zabrání jiné osobě spáchat sebevraždu. Tak tady máme rodinu Cullenových. Mimo Carlislea každý z nich zabil ve svých časech lidi, nezáleží na tom, jak moc se snažili. Jasper a Edward každý zabili snad stovky nebo víc. A nevypadá to, že by je to nějak extra trápilo – alespoň mě to tak nepřipadá. Ve skutečnosti vypadají více otráveni faktem, že jsou odsouzeni k životu jako upíři než to, že kvůli nim bylo ztraceno tolik životů. Co mě rozrušilo nejvíce je to, že všichni Cullenovi (znovu kromě Carlislea) měli alespoň několikrát pár „úletů“. A jak jsou potrestáni? „Velmi jsi nás zklamal/a, teď se musíme přestěhovat do jiného města, příště se snaž víc.“ Je jisté, že milovaní té osoby, na které upíři „ujeli“ by nebyli moc šťastní z představy, že vrahové jejich milované osoby žijí krásný a bohatý život zatímco jejich dítě/manžel/rodič/přítel hnijí v zemi. Nevím, připadá mi to jako kdyby to Cullenovy ani nezajímalo. Nějaké názory? Odpověď Stephenie z 28. a 29. března: Tohle je opravdu zajímavé téma, do kterého bych se asi neměla plést (ale nemůžu odolat diskuzi o relativní morálce – fascinující). Mám dost zkušeností s TL fórem na to abych věděla, že jen proto že tvůrce Twilight vesmíru řekne že něco je pravda, lidi tomu nemusí uvěřit. I kdyby to bylo něco tak absolutního jako jednoduché „ano“ nebo „ne“, což se dokáže v další části (ano, lidé se dokáží dohadovat o čemkoliv). Tohle téma je hodně subjektivní a otevřené k různým výkladům, takže vím, že můj příspěvek „nezodpoví“ diskuzi. Spíše to způsobí ještě více zmatku (lidé rozeberou každou větu, kterou napíši kvůli nesrovnalostem, které samozřejmě budou, protože nejsem neomylná). Něco k zapamatování: nemám žádné zkušenosti s Buffy vesmírem nebo ostatními upířími sériemi (televizními či knižními). Neznám ty filozofie a příběhy tak jako někteří z vás a nemůžu komentovat ani srovnávat. Ale zdá se mi, že někteří z vás si berou hypotézy z dřívějších upířích teorií a uplatňují je nepřesně na upíry v Twilight. Pokusím se to vysvětlit podrobně. Tři poznámky, které přidávám už po dokončení tohoto opravdu dlouhého textu, který tu najdete jako odpověď: A) Tohle je opravdu DLOUHÉ prozkoumání myšlenek, které ke mě toto téma přineslo. Ale čekali jste krátké po dvanácti stránkách komentů? Čtením tohohle ohrožujete svůj zrak. B) Ve skutečnosti jsem nečetla všechny příspěvky. Když se to začalo točit okolo Buffy a já nerozuměla o co šlo, začala jsem přeskakovat. Takže pokud je tam nějaký klíčový příspěvek který jsem minula, to je důvod. C) Pokud vás zajímá relativní morálka stejně jako mě, měli by jste vyzkoušet Ender´s Game sérii od Orson Scott Carda, speciálně knihu druhou, Speaker for the Dead. Ok, teď se ponoříme do temných vod! 1) Cullenovi se nedívají na lidi spatra. Ostatní upíři v Twilight vidí lidi jako hovězí nebo drůbeží, to je pravda. A je to těžké, odolat – koneckonců upíři jsou fyzicky a psychicky nadřazení. Jejich život se měří na staletí a milénia. Lidské životy jsou tak krátké – něco jako mušky, které žijí jen den v porovnání s námi. Lidé umírají tak snadno – ve spánku, kvůli tomu že zakopnou, kvůli malé srdeční závadě, virusy nás zabíjejí, auta nás snadno přejedou. Je to tak nějak těžké pro obyčejného upíra brát lidi vážně. Stejně brzy umřou, ne? (Vím, že se to zdá složité ustoupit z lidské perspektivy a vidět upíříma očima. Otázkou je, jestli je to od nich opravdu špatné vidět takhle svět. Upíři jsou vršek potravního řetězce. Měli by se kvůli tomu cítit špatně? Nebo jednoduše následují pravidla přírody?) Cullenovi se s tím úhlem pohledu perou. Pracují (a je to skutečně práce) na tom, aby si udrželi svůj lidský pohled na svět. Jsou povýšení? Někteří, občas. Jak už zde bylo několikrát probíráno, možná i vy byste se začali cítit nadřazení, kdybyste byli chytřejší, rychlejší a silnější než všichni okolo vás (navíc byste ještě slyšeli všechny jejich malicherné myšlenky). Většina lidí, které znám a kteří jsou skvělí atleti nebo géniové v sobě mají silný podíl arogance a povýšenosti (hlavně muži – promiňte, chlapci, ale je to pravda). Je těžké se tomu vyhnout. Ale Edward není neustále arogantní. Když ho něco překvapí, jako třeba ticho v Bellině mysli a její nepředvídatelné chování, je tím dost zaskočený a zahanbený svou nepatřičnou arogancí a špatnými předpoklady. Edward tráví dost času v nejistotě. To jen Bella tuhle jeho stránku nevidí (a i když je to zjevné, špatně to pochopí – protože si neumí představit jediný důvod, proč by měl být Edward nejistý), takže ani my ji nevidíme. (Je velmi důležité mít vždycky na paměti, že vidíme jen to, co vidí Bella. Nevíme nic o tom, co si Edward nebo ostatní myslí, dokud to neřeknou nahlas. To, že to Belle neřekli neznamená, že o tom nepřemýšlí.) Zpátky k Cullenovým. Velmi těžce se snaží neztratit svůj smysl pro cenu lidského života. Carlisle to umí nejlépe. A pravděpodobně velkým překvapením je, že Rosalii to jde hned po něm nejlépe ze všech ostatních. Proč se snaží? Odpověď je pro každého z nich jiná. Carlisle má víru. Věří, že si může uchovat svoji duši, když bude žít jak nejlépe dovede. Esme má lásku. Její srdce je tak otevřené, že snadno miluje lidi. Alice je fatalista. Zná svou vlastní budoucnost a následuje ji. Carlisle je Edwardův hrdina, a Edward chce být jako on. Také je v srdci rodinnou osobou a ví, že upíři kteří pijí krev obvykle nemají rodiny. Emmettův důvod je podobný jako Edwardův, jen nebere nic tak vážně a Rosalie je ta, kterou miluje a uctívá. (Rosalie a Jasper mají také své vlastní důvody. Jen je ještě neznáte.) 2) Tak proč Carlisle vytváří nové upíry? Víra je toho součástí – kdyby nevěřil, že život „hodného“ upíra by mohl vyústit ve spasení, neudělal by to. Ale největší součástí je čistá osamělost. Jak lidé, tak i upíři se můžou zbláznit v úplné izolaci. Upírům to jen trvá déle. Přeměnění Edwarda zafungovalo pro Carlislea skvěle, což ho přivedlo k tomu přeměnit Esme. To bylo dokonce ještě lepší. Což posílilo jeho rozhodnutí změnit Rosalii. Ale to se zase tolik nepovedlo. A Carlisle by nikdy nezměnil už žádného člověka, kdyby Rosalie tak zoufale neprosila o Emmetta. Carlisle není tak zničený jako Edward představou Belly jako upíra, protože má svou víru. Ale ještě nikdy nezměnil nikoho, jehož život by nebyl úplně na konci. To je pro něj velmi smutná věc. Ale ví dost o pravé lásce aby měl víru v to, že všechno pro Bellu dopadne dobře. Po událostech v Novém Měsíci nemůže ani Edward pochybovat o tom, že její život je lepší s ním než bez něj. Je tu nějaká nesrovnalost? Samozřejmě. Jmenuje se lidská přirozenost. Cullenovi na té své lpí tak těžce, že jsou oběti jejích rozmarů. Lidé tlachají. Měníme své názory. Věci vypadají jinak, podle toho, v jakém mentálním stavu se nacházíme. Ve slabých momentech děláme věci opačné našemu přesvědčení. Jsme lidé. Stejně jako Cullenovi v tomto směru. 3) Slabosti! Promluvme si o pití krve! Mnoho z vás jsou vegetariáni. Tleskám vašemu soucitu a obětavosti. Vegetariánství je teď velmi populární, protože žijeme ve společnosti se svědomím a ve společnosti, kde je všeho dost. Obvykle nemáte to první bez toho druhého. Byli vegetariáni před dvěma sty lety? Možná pár. 300 let? 500? Čím dál jdete, tím pravděpodobnější je odpověd „ne“. Proč? Protože lidé v historii jedli, aby přežili. Snad kromě králů a lordů lidé nejedli pro potěšení. Smrt vyhladověním byla běžnou věcí (a stále v některých částech světa bohužel je). Hladovějící lidé, lidé s hladovějícími dětmi nemohou být morální ohledně jídla. Jedí všechno, co můžou. Kdyby jste byli uvěznění a jediné, co by vám dali k jídlu bylo maso, raději byste hladověli? Teď můžete říct ano. Protože nehladovíte. Ráda bych věřila, že bych raději hladověla než bych se obrátila ke kanibalismu, ale nemůžu to říct jistě. Historicky se zdá, že lidé většinou tak silní nejsou. Nikdy jsem nebyla tak hladová, takže si nemůžu být jistá. Takže co to s tím má společného? Nejdříve ze všeho k Cullenovým, zabíjejícím zvířata kvůli přežití – žádný z nich nebyl vychován v čase, kdy by vegetariánství bylo běžné – většina z nich to slovo ani neslyšela, když byli lidmi. Nepřemýšlí tak o zvířatech, nezabíjejí je krutě. Snaží se vyhnout utrpení kde mohou. Pití lidské krve. Z toho, co jsem tu četla a z diskuzí, které jsem měla od doby, co se ze mě stala upíří autorka, jsem dospěla k pár domněnkám (které můžou být špatně). Vypadá to, že v ostatních upířích světech je pro upíry pití krve spíše potěšení než nutkání. Můžou pít z osoby beze spěchu, nechat osobu naživu a možná se vrátit pro víc později. Zdá se, že touha po krvi je velmi rovnocenná touze po sexuálním uspokojení. Každopádně něco, co může být většinou kontrolováno docela snadno. Spíše popud k potěšení než něco, co potřebujeme. Skoro jako vybrat si, co bude k večeři. Ano, jste hladoví, ale ne tak hladoví, abyste se spokojili s obyčejnými špagetami, když můžete mít skvělé čínské nudle. Raději by jste nejedli nic, kdyby byla pouze ta první možnost. Ve světě Twilight se tohle nemůže stát. Žízniví upíři prožívají akutní fyzickou bolest. Dá se to přirovnat k popálenině třetího stupně v hrdle. Může to upíra udělat šíleného po ulehčení a vymazat veškeré uvažování. Kdyby vaše ruka hořela a vedle vás by byla sklenice ledové vody, odolali by jste té úlevě? Samozřejmě že ne. Neměli byste žádný důvod. Zpátky k normálním upírům, kteří také nemají žádný důvod odolat. Je tam oheň a oni ho uhasí. Problém a řešení. Pro žíznivého upíra to není ani tolik o potěšení jako spíš o ulevení bolesti. Samozřejmě že v činu samotném je potěšení, ale neovlivňuje to motivaci před činem tak moc jako bolest. Dobře nakrmený upír má větší schopnost rozhodnout se. (Kromě těch velmi vzácných případů, kdy je lidská krev tak lákavá pro toho dotyčného upíra, že zapálí jeho nebo její hrdlo tak jako kdyby nepili už měsíce. (V tomto případě jde taky o více potěšení, stejně jako tam jde o více bolesti.) Pití krve je nevyhnutelné a povinné. I pro upíra, který je plný zvířecí krve, je nedostatek lidské krve neustálou bolestí. Myslím, že jediný lidský stav tomu podobný je anorexie. Ta je moc namáhavá pro lidské tělo – na konci, pokud s tím lidé nedokáží přestat, je to zabije. Upíři nemohou zemřít vyhladověním, takže přežívají dál. Ale je to těžší, než si představujete. Moje filozofie je: Nemohu soudit upíry, protože jsem nikdy neudělala nic tak fyzicky náročného – ani nic, co by se tomu blížilo! – jako je pro ně vzdát se lidské krve. Jistě, mohli bychom tu sedět a házet špínu na upíry vegetariány, kteří dělají chyby. Ale děláme to takzvaně s plným žaludkem. Všichni bychom strčili ruce do ledové vody, kdybychom hořeli (tuhle metaforu si zapamatujte). 4) Což nás přivádí ke konceptu odpykávání. Otázka: jaké věci se dají doopravdy napravit? Pokud ukradnete sušenku, je to jednoduché. Můžete jí vrátit nebo jí zaplatit. Pokud zopakujete dál zlomyslný drb, je to těžší. Můžete to vzít zpět kolikrát chcete, ale škoda už je napáchána a nedá se to doopravdy napravit. Pokud pojedete na červenou a zabijete chodce, je tu vůbec NĚCO, co můžete udělat, abyste to napravili? Možná, pokud ta osoba živila rodinu a vy byste měli prostředky, mohli byste zabránit, aby rodina trpěla ještě víc. Ale kromě toho? Nemůžete osobu vrátit její rodině. Nemůžete vzít jejich žal. Udělali jste díru, která se nedá zaplnit, nezáleží na tom jak se snažíte. Dobré osobě tahle vědomost způsobí velkou bolest a výčitky svědomí. Pomůže ta bolest rodině oběti? Pochybuji. Samozřejmě by rodinu pravděpodobně ranilo, kdyby „vrah“ necítil nic. Ale výčitky svědomí jsou mimo, nijak tu díru neovlivní. Cítí se Cullenovi špatně, když řekněme Emmett náhodně zabije tu osobu, která způsobuje oheň v jeho hrdle, ty „zpívající“ v minulosti? Samozřejmě. Truchlí kvůli tomu, co udělali. Snaží se víc, v budoucnosti jsou lepší. Rodina oběti je nikdy nevidí a neví o jejich zapojení. Pokud Cullenovi trpí (a oni trpí), znamená to něco pro pozůstalé? Odpověd: nemá to žádný efekt. S ohledem na odpovídající dobu truchlení: Řekněme, že vám je šestnáct. Co je vaše první vzpomínka? Já osobně mám dva záblesky z doby, kdy mi byly dva. Pár z dob, kdy mi byly tři. V jedné vzpomínce jsem si jistá, že je mi pět... Vzpomínky na ani ne dvacet čtyři hodin z doby před tím, než mi bylo deset. Takže moje měření času v šestnácti by bylo asi šest let zkušeností. Když řeknu „navždycky“ nebo „po zbytek mého života“, můj jediný základ pochopení času je těch šest let. Můžu si to představit, ale skutečných dvacet let nebo padesát let vzpomínek dohromady je pro mě neuvěřitelná věc. Teď okolo třicítky si myslím, že skoro dvacet let si pamatuji a chápu. Pořád to není mnoho. Upíři mají skvělou paměť a staletí k pochopení. Vaše „po zbytek mého života“ je pro ně šest nebo dvacet let zármutku. Opravdu se v tom nemůžete bahnit napořád. Nebe je pořád modré, kytky jsou pořád krásné. Hudba vás stále ještě nutí ťukat si prsty o stůl. Můžete se držet určité míry smutku navždycky, ale ten opravdový zármutek mizí. Zpátky k ohni. Kdybyste věděli, že když uhasíte oheň na své ruce, tak tím zabijete někoho jiného, byli byste opravdu schopní přemýšlet jasně a zastavit se, zatímco byste hořeli? Dokázali byste shořet kvůli někomu cizímu? Možná. Všichni chceme věřit, že bychom toho byli schopní. Ale je těžké vědět, čeho bychom byli schopní kdyby nám ta ruka opravdu hořela. 5) Materialismus a pykání. Špatný předpoklad: Cullenovi jsou materialističtí. Správný údaj: Cullenovi rozumí lidské přirozenosti dobře a jednají tak, aby co nejlépe ochránili svou rodinu. Tady je malý kousek lidské přirozenosti (samozřejmě velmi obecný): Pokud je někdo zvláštní a chudý, jsou blázni a díváme se na ně s podezřením. V dřívějších dobách jsme je upalovali na hranicích jako čarodějnice. Pokud je někdo zvláštní a bohatý, jsou prostě výstřední. Dovolujeme jim dělat si co chtějí bez negativních soudů, protože nám přece musí být nějak nadřazení, když jsou tak úspěšní. Králové a vévodové provedli tisíce věcí, za které by byl sedlák popraven a jim to všechno prošlo. Dnešní celebrity nejsou stíhány za přestupky stejně jako normální lidé. Ať už se vám to líbí nebo ne, tohle je realita. Takto obvykle lidé soudí jiné podle jejich úspěchu. Cullenovi vědí, jak to funguje. Vědí, že můžou existovat skoro neviditelní jako bohatí, než kdyby se pokusili žít na stejné ekonomické úrovni jako lidé okolo nich. Už to zkoušeli. Užívají si ten materialismus? Někteří. Mají rádi rychlost. Alice má milostný románek s módou, ale to je přímý výsledek toho, že jako člověk neměla žádné zážitky. Esme má raději zbořenou smrtící past než zbrusu nové sídlo – ráda věci vylepšuje. Carlisle má rád přístup ke drahým zdravotnickým technologiím ze zcela jasných důvodů. Obklopují se tedy luxusem a necítí nic kvůli vraždám z minulosti? Samozřejmě že ne. Odkdy se bohatství rovná nepřítomnosti výčitek? Každopádně to je mimo téma. Žijí zámožně, protože je to ochraňuje. 6) Proč si nehrají Cullenovi na Batmana, aby se očistili od svých hříchů? Je to jejich práce? Pokud projedete na červenou a zabijete někoho, tak kromě přirozeného cítění se špatně a dělání co jen můžete pro rodinu mrtvého, je vaše práce chodit po ulicích a zachraňovat ostatní? Je to nějaký rozdíl pro rodinu oběti? Jaká je zodpovědnost toho, kdo to zavinil? Pokud uděláte něco menšího (třeba jako ten drb, který jsem zmiňovala předtím), musíte to snad potom odpykat tím, že budete říkat pozitivní věci o lidech, dokud se nesmyje vaše vina? Budou tyhle pěkné řeči snad znamenat nějaký rozdíl pro toho, koho jste očernili? Je to zajímavý nápad, ale pravidla jsou dost subjektivní. Jak dlouho musíte pracovat na odčinění vašeho dluhu? Kdo to rozhodne? A kdo se na tom dluhu obohatí? Jak může být jakákoliv lidská situace měřená proti jiné situaci, když jsou všichni lidé tak nekonečně rozmanití? Nechci se příliš zaplést do mého vlastního systému víry, ale myslím, že to záleží na tom jak každý vidíme spasení. Protože to opravdu odpoví na všechny tyhle otázky o vykoupení a je to střed téhle diskuze (která je, popravdě, dost nábožensky založená). Osobně musím říct, že nevěřím, že se můžu své hříchy odčinit sama. Věřím, že bez zachránce, který by je za mě odčinil, bych se nemohla vykoupit ze svých hříchů. Takže předpokládám, že tenhle úhel pohledu dost ovlivňuje to, jak já přemýšlím o nápadu jít ven sbírat dobré činy, které by vykompenzovaly ty špatné. Tak to u mě prostě nefunguje. Pro mě je ten proces spíš takovýhle: výčitky, co největší náhrada škody poškozenému kvůli mému zločinu, skutečný závazek a slib, že se to příště nestane a zbytek je na Bohu. Opravdu mě nikdy nenapadlo, že by Cullenovi měli jít ven hrát si na superhrdiny. Jiná věc: Cullenovi se velmi těžce snaží netáhnout k sobě pozornost – ne kvůli lidské zvědavosti, ale kvůli Volturiovým. Opravdu si nemůžou dovolit se někde venku předvádět. Znamená to, že plýtvají svými speciálními vlastnostmi a nedělají nic pro lidi kolem sebe, kteří mohou být v nebezpečí? Ne. Jako všichni ostatní dobří lidé, Cullenovi dělají dobré skutky kdykoliv to jen situace dovolí. Nehledají dramatické příležitosti jako Batman. Ale řekněme že Alice má vizi toho, jak v několika vteřinách auto srazí mladou ženu, která kráčí po přechodu. Může do ní „nevychovaně“ vrazit, jako kdyby pospíchala. Nebo jí chytne za loket a zeptá se jí na otázku uprostřed silnice. Malé věci, které nevypadají hrdinsky, ale mají dobré výsledky. Carlisleova volba povolání je postavená na smýšlení „dobré osoby“. Zvolil si kariéru a životní práci pouze na základě toho, kde by mohl udělat co nejvíce dobra. Nezvolil si být doktor jen kvůli pocitu viny a potřeby to nahradit. Edward tíhne k tomu vidět svět víc jako možnost něco vynahradit. Je to jeho individuální úhel pohledu. Je víc náchylný k pocitu viny, a také k temnějšímu vidění světa všeobecně. Další Edwardova pointa: Edward se nikdy nesnažil být superhrdinou – nějakým temnějším temným rytířem. Nebyl to jeho cíl. Ryze a jednoduše byl racionální. Edward byl unavený tou bolestí, ale nebyl tak ztracený aby šel lovit nevinné lidi. Zpět k metafoře s hořící rukou – byl odhodlán uhasit tu žízeň, ale pro své vlastní svědomí se rozhodl, že si pečlivě vybere, kterou sklenici vody použije. Nebyl tak moc upírem po tom, co ho Carlisle „vychoval“, aby na to mohl být pyšný. Ale nesdílí Carlisleovu víru, aby si myslel, že má co ztratit. Beznaděj + bolest = kompromis. Poznámka k jeho obětím: nemluvíme tu o nějakém chlápkovi, který před deseti lety zabil svou ženu a má špatné svědomí. Mluvíme o masových vrazích a násilnících. Vždycky lovil lovce. Jak říká v první kapitole Midnight Sun: „Moje oběti nebyly, za svých temných časů, o mnoho víc člověkem než jsem já.“ Nehledal pocit viny po činu, hledal lovce před činem. Takže během svých rebelských let zachránil mnoho životů. Lidé předpokládají, že protože jsou Cullenovi dobří upíři, měli by být perfektní. To je fér? Podle tohohle očekávání by nikde na světě nebyl nikdo dobrý člověk. Dobří lidé nejsou perfektní – dobří lidé jsou ti, kteří se nepřestávají snažit i po tom, co udělají chyby. 7) A konečně, Teorie Chaosu. I když je to zajímavá věc k přemýšlení, je úplně nemožná jako nástroj k rozhodování, protože nejsou žádné záruky ani důkazy. Upír by si mohl myslet: „Tahle žena může být prababička budoucího Ghandiho, takže bych si ji neměl vybrat za svou další oběť.“ NEBO by si mohl myslet: „Pravnuk téhle ženy bude další Ghandi, takže bych si ji měl vybrat za svou další oběť.“ Víte, co tím myslím? Není to nic, na čem se dá stavět dobré rozhodnutí. Samozřejmě, jestli dnes pojedu na benzínovou stanici, MOHLA bych odstartovat řetězovou reakci, která způsobí hladomor za sto let. Ale pokud tam NEpojedu, právě to může být to, co odstartuje řetězovou reakci. Teorie Chaosu není částí praktického funkčního světa. Cullenovi jsou pragmatičtí. A to je konec mých bláznivých myšlenek. Haló? Je tu někdo?.... Tohle bude trochu prosté, protože jsem unavená. Edwardova definice „duše“ je něco jiného, než inteligence, která kontroluje tělo a dovoluje myslet. Vidí to spíše jako nesmrtelnou duši, která postoupí kupředu po tomto životě k něčemu lepšímu. Věří, že upíři udělali dohodu – dali pryč svou nesmrtelnou duši za nesmrtelnost v životě. Žádná smrt, žádný rozklad těla (plus super přednosti), ale nic potom, až to jednou skončí. Takový Faustovský kompromis – dobré věci teď, ale za ztrátu lepších věcí později. Nynější požitky vs. pozdější požitky. Edward si samozřejmě nezvolil být upírem, neuzavřel tuto dohodu vědomě. Ale nemůže se vrátit zpátky. Není žádný způsob, jak znovu získat smrtelnost. Má všechny výhody toho, že je upír – tím pádem je svázán stejným kompromisem, který učinili dobrovolní upíři. Na čem staví tuto víru? Na faktu, že upíři jsou zcela jasně monstra, a ta běžná víra je už z pradávných časů odsuzuje k zatracení. Dává to smysl – monstra jsou zlá. Jen proto, že Cullenovi nenásledují tu definici, znamená to snad, že už nejsou monstra? Stále ještě slintají když cítí lidskou krev (no, nejsou to sliny, ale víte co myslím). Stále ještě žijí skrz smrt druhých. Takže proč se Edward vlastně snaží být dobrý? Protože nerad způsobuje utrpení. I když žil smrtí těch nejvíc zlých lidí, stejně ho to nakonec přinutilo cítit se nestvůrně a on to nenávidí. Chce se cítit sám sebou. Chce cítit ty vyšší lidské emoce (lásku pro svou rodinu například), které se ztrácí, když žijete jen pro lov a touhu po krvi. Nemyslí si, že to, že bude dobrý mu něco přinese, ale stejně to pořád dělá, protože si myslí, že být dobrý je lepší než být zlý, ať už z toho něco má nebo ne. Nevím, jestli to dobře vysvětluji. Snažím se přijít na něco velmi podobného. Možná jako někdo, kdo kreslí ty nejkrásnější obrazy a vkládá do nich všechno, i když je obklopen slepými lidmi. Nic za tu práci nemá, ale stále si myslí, že to stojí za to dělat. Myslím, že je to skoro větší dobro – dělat to pro své vlastní potěšení a nic za to nečekat. Zmínila jsem se o tom, že je tvrdohlavý, že ano? To se sem taky hodí. POZNATEK PŘEKLADATELKY: Tady Stephenie zcela zjevně sleduje nějaký jiný topic v diskuzi, který jsem bohužel nenašla – takže se nelekejte toho, že to trochu nedává smysl :o) K předmětu snažení se potrestat upíry podle lidských zákonů: Je to nemožné a (myslím si) špatné. Zkusíme analogii se stádem krav. Řekněme, že ty krávy si jsou vědomy toho, že farmář Bob poráží krávy na jatkách. Co mohou dělat? Nemají schopnost ho vystopovat v jeho světě a potrestat. Možná, kdyby měly velké štěstí, ho můžou chytit nepřipraveného beze zbraně a ušlapat ho. Ale v tomto scénáři jsou krávy, představující lidskou rasu, daleko silnější, než je správné. Spíš by byli lepší králíci. (Ve skutečnosti jsem znala chlápka, který měl spoustu volně pobíhajících králíčků na svém dvorku. „To je tak roztomilé!“ mysleli jsme si všichni, dokud jsme nepřišli na to, že je pravidelně jí. „Co se stalo s Flopsy? Kam zmizela? Aaaeeeiii!!“). Takže tu máme spoustu králíků zabíjených farmářem Bobem, kdykoliv má chuť na králíka. Co můžou udělat, aby bylo spravedlnosti učiněno za dost? Odpověď: nic. Další analogie. Mimozemšťané napadnou zemi. Přiletí nad města ve stylu Dne Nezávislosti a začnou si posílat nahoru lidi, kdykoliv mají hlad. Pošleme tam snad my, lidé, policajty aby je odvedli před soud? Sakra, ne. Sestřelíme je z oblohy. Upíři jsou jako mimozemšťané. To, že kdysi byli lidmi nemění nic na tom, že už NEJSOU částí naší společnosti. Jsou mimo a nad námi. Bojovat s nimi? Jistě. Dát jim den na to, aby se mohli obhájit před soudem? Stejně jako u mimozemšťanů tohle prostě nefunguje – dle mého názoru samozřejmě. Jiné téma: pití lidské krve na litry. Carlisle je doktor. Snadno by se mohl dostat k darované lidské krvi a žít na ní. Chutnala by lépe, i studená, než zvířecí krev. Stokrát lépe. Nikdo nemusí být zraněn, kromě lidí, kteří potřebují transfúzi. Tak proč to nedělají? Protože by bylo těžší odolat nutkání zabít lidi. Uspokojení té touhy neznamená, že bude LEHČÍ náhodou někoho nezabít žízní. Bylo by to TĚŽŠÍ. Držet si tu chuť od těla je to, co ochraňuje lidi. Zpátky k dřívějším tématům: Edward si nemyslí, že je jediný ve své rodině bez duše. Skoro zbožně si Carlislea váží, ale nemyslí si, že Carlisle půjde do nebe, nebo kdokoliv jiný. Samozřejmě že to vidění světa se trochu změní v průběhu Nového Měsíce. Předtím byl zoufalý kvůli posmrtnému životu. Na konci NM začíná doufat. Nesouhlasím, že Edward nutí Belle své názory skrz nečinnost. Myslím, že je to právě naopak, Bella nutí Edwardovy své názory a víru skrz svoje domáhání se činu. Přemýšlejte o tom takhle. Řekněme, že máte kamarádku, která věří, že největší pocta, které se jí může dostat je být obětována svému bohu – což je socha lamy, nabarvená na zlato a vy si myslíte, že je to prostě jenom socha a nic jiného. Ale ona opravdu, opravdu moc chce, abyste jí vyřízli srdce na oltáři před Zářící Lamou. Nutíte jí své názory a víru tím, že to odmítnete udělat?
