Downside 3: Město duchů - ukázka
Category: Knihy | 24 Mar 2015 | Author: Panthea [full-link] | Full story [/full-link] | 1 Comments
image host

Kapitola první

„Ne všechny vaše povinnosti budou příjemné. Ale tuto oběť přinášíte, protože jako zaměstnanci Církve musíte mít vždy na paměti, že jste nadřazeni ostatním.“

Vy jste příkladem, průvodce pro zaměstnance Církve



Gilotina na ně čekala, její zčernalé dřevo se hrozivě odráželo od holých betonových stěn popravčí místnosti.
Chess prokulhala kolem ní a snažila se na ni nedívat. Snažila se nepřipomínat si, že by si zasloužila vedle ní pokleknout, položit krk na věkem uhlazené dřevo a čekat, až čepel dopadne. Zabila médium. Zatraceně, zabila lidi.
Už jen smrt jestřába by automaticky znamenala popravu.
Ale nikdo o tom nevěděl. Tedy nikdo, kdo by měl moc nařídit její smrt. Právě teď byla v bezpečí.
Škoda, že se tak necítila. Necítila se tak, jak by se cítit měla. Tupá bolest ve stehně při každém kroku v církevních botkách s nízkými podpatky jí připomínala skoro zahojenou ránu po kulce; její kulhání to připomínalo všem ostatním a přitahovalo k ní pozornost v době, kdy o to stála méně než obvykle.
Ruka staršího Griffina ji zahřála na lokti. „Můžeš si sednout, když se bude číst a vynášet rozsudek, Cesarie.“
„Ale ne, opravdu, jsem −“
Zavrtěl hlavou a zatvářil se vážně. O co jde? Dejme tomu, že poprava není zrovna zábavná událost, ale to je v Církvi máloco. Jenže starší Griffin vypadal ještě vážněji a utrápeněji než obvykle.
Nevěděl to, že ne? Řekl mu Oliver Fletcher o tom médiu a o tom, co provedla? Jestli ten mize− Ne. Ne, je hloupá a paranoidní. Oliver by mu to neřekl. Kdy asi? Pokud Chess ví, ti dva spolu od té noci, kdy zabila médium, mluvili jen jednou. Od té noci, kdy Postrach…
Dech jí zarachotil v hrudi. Správně. Tady na to není místo ani čas. Tohle je poprava a Chess má podat svědectví. Musí se uklidnit a svědčit.

Posadila se na tvrdou dřevěnou židli s rovným opěradlem a nadechla se pachu dezinfekce v místnosti. Sledovala, jak přicházejí ostatní. Starší Murray, který měl namalované kruhy kolem očí stejně černé jako vlasy; na tmavé kůži se mu skoro ztrácely. Dana Wrightová, další Odhalovačka, která byla u zatčení madam Lupity. Světlé vlasy se jí vlnily kolem obličeje.
Za samotnou Lupitou nepřišel nikdo. Ti, co by o ni stáli, kteří by možná chtěli být přítomni v posledních chvílích jejího fyzického života, byli už popraveni, nebo zamknuti v celách vězeňské budovy.
Jako poslední − ještě před odsouzenou − vstoupil popravčí. Hlavu mu halila těžká černá kápě. Na pravé dlani držel psí lebku − své médium, které mělo odnést madam Lupitu do vězení pro duchy. V levé ruce svíral řetěz, na jehož konci šla madam Lupita se zápěstími a kotníky spoutanými okovy.
Dveře se za nimi zabouchly a zámek zaskočil. Půl hodiny se neotevřou. Dost času na to, aby proběhla poprava a duch byl odveden do Města věčnosti. Časové zámky byly zavedeny v raných dobách Církve, kdy řada nehod vedla k tomu, že si duch otevřel dveře a utekl. Časové zámky dávaly smysl stejně jako všechno, co Církev dělala, ale Chess se nedokázala zbavit mrazivého pocitu v zádech. Byla v pasti. A to nikdy nechtěla.
Popravčí přivázal ke gilotině konec řetězu, který držel v ruce, a položil lebku k stálému oltáři v rohu. Z kadidelnice stoupal kouř a zaháněl zápach chlorového čističe a čpavku; hustý štiplavý pach kobylek, jenž přenese Lupitinu duši do vězení pro duchy, zázvor a ločidlo, hořící tisové třísky, které štípaly Chess v nose. Energie v místnosti se změnila, po nohou jí sklouzla moc a zježila jí vlasy vzadu na krku − ten malý rauš, který ji vždycky nutil k úsměvu.
Ale neusmála se. Dneska ne. Místo toho zaťala zuby a podívala se na odsouzenou ženu.
Lupita se od té doby, co ji Chess viděla naposledy v tom horkém špinavém suterénu, který páchl hrůzou, bylinami a jedem, dost změnila. Velké tělo jako by se jí scvrklo. Místo směšného stříbrného turbanu, který si Chess pamatovala, měla Lupita na hlavě jen krátce ostříhané vlasy. Místo hloupého kaftanu s výstřihem skrývala tělo v jednoduchém černém hábitu odsouzenců k smrti.
Ale její oči se nezměnily. Propátraly malou skupinu, našly Chess a upřely se na ni s nenávistí hořící v hlubinách tak, že to Chess málem ožehlo kůži.

Přinutila se neodvrátit zrak. Ta žena ji málem zabila, dala jí do pití jed; málem zabila plno nevinných lidí v jedné místnosti, když vyvolala zuřícího ducha. K čertu s ní. Zemře a Chess se na to bude dívat. Za Lupitinýma očima se něco pohnulo.
Chess se zadrhl dech v hrudi. Opravdu to viděla? Ten stříbrný záblesk? Ten záblesk, který znamenal, že Lupita ve svém těle hostí ducha?
Vykulila oči a nyní se na Lupitu soustředěně zadívala. Počkat. To není možné. Lupita v sobě při zatčení žádného ducha neměla − toho by si okamžitě všimli − a zatraceně neexistoval způsob, jak se spojit s duchem ve vězení Církve. Prostě to nebylo možné.
Záblesk se znovu neobjevil. Ne. Jen si něco představovala. Všechen ten stres a napětí v Chessině osobním životě − tedy v tom, co z něj zbylo − a ta udolávající starost starších a ostatních Odhalovačů kvůli její zraněné noze ji svou vahou drtily. K tomu ještě pár Nervíků a Panda, půlka Svěráku, aby se udržela vzhůru… Není divu, že vidí něco, co neexistuje. Co to bude příště, růžoví sloni?
Starší Griffin se zastavil před gilotinou a odkašlal si.
„Ireno Loweová, také známá jako madam Lupita, byla jsi Církví shledána vinnou ze zločinu povolávání duchů na zem. Také jsi byla shledána vinnou z pokusu o vraždu církevní Odhalovačky Cesarie Putnamové. Cesarie, je tato žena za tyto zločiny zodpovědná?“
Chess vstala přes protesty v pravém stehně a starší Griffin se mírně zamračil. „Ano, starší.“
„Na základě čeho jsi k tomu došla?“
„Viděla jsem tu ženu ty zločiny spáchat, starší.“
„A přísaháš, že ta slova jsou Fakta a Pravda?“
„Ano, starší. Přísahám.“
Starší Griffin na ni krátce pokývl a otočil se k Daně Wrightové, zatímco si Chess sedla. Ta žena zemře na základě jejích slov. I když její slovo − slovo narkomanky a lhářky, slovo někoho, kdo zradil svého jediného skutečného přítele − nestálo ani za zlámanou grešli.
On už s ní nikdy nepromluví. Před týdnem přestala volat. Vzdala se naděje, že ho uvidí u Podvodníka nebo u Chucka, vzdala potulování v chladnu kolem tržiště a čekání, jestli se neobjeví. Samozřejmě že tam pořád byl. Lidé ho viděli.
Všichni kromě Chess. Neznala nikoho, kdo by se dokázal někomu vyhýbat tak důkladně. Jako by dokázal vycítit, že Chess přichází.
Její pozornost přilákal pohyb kolem. Poprava za chvíli proběhne.

Místnost nyní bušila mocí, duněla jako údery srdce, vytrvale, pomalu a silně. Kruh nebyl potřeba; sama místnost byla kruhem, pevnost se železem zabetonovaným do stěn.
Starší Griffin začal tlouct na buben. Nechával ruku ve vzduchu mezi jednotlivými údery tak dlouho, že se Chess přistihla, jak bez dechu čeká na další úder a není schopna se pohnout ani nadechnout. Vklouzla do ní magie místnosti, našla prázdná místa a zaplnila je. Udělala z ní něco víc, než je. Bylo to příjemné. Tak příjemné, že chtěla zavřít oči a úplně se tomu vydat napospas, zapomenout na všechny a všechno a nedělat nic, jen existovat v té energii.
Jenže to samozřejmě nemohla. Věděla, že nemůže. A tak místo toho sledovala, jak se objevuje médium popravčího. Pes vyrůstal přímo z lebky, vytékal z ní jako řeka z vrcholku hory; objevily se nohy, ocas, chlupy zčernaly, nabraly lesk a zakryly holou kůži a kosti.
Buben začal tlouci rychleji. Bubny… Té noci na Lupitině seanci byly bubny, hrála na ně dvojice feťáků s očima jako kuličková ložiska. A teď zase bubny podtrhující monotónní hlas staršího Murraye.
„Ireno Loweová, byla jsi shledána vinnou a odsouzena k smrti tribunálem starších. Rozsudek bude vykonán teď. Pokud chceš pronést svá poslední slova, učiň tak bez otálení.“
Lupita zavrtěla hlavou a upřela pohled na podlahu. Chess k ní sáhla svou mocí, aby se z ní pokusila něco vycítit. Strach, vztek. Cokoli. Lupita byla příliš tichá. Příliš klidná. To nebylo správně.
Popravčí pomohl Lupitě kleknout na kolena a umístil jí krk do prohlubně. Buben duněl tvrději, hlasitěji než Chessina krev v žilách nebo sladký magický vzduch rachotící jí v plicích. Byl hlasitější než její myšlenky.
Sáhla dál, nechala svou moc polaskat Lupitinu kůži, snažila se najít něco…
Zatraceně!
Noha se jí podlomila, když vyskakovala a málem upadla. „Ne… To nesmí–“
Příliš pozdě. Ostří dopadlo, kovové dzinnk proťalo vzduch stejně jako Irenin krk a dopadlo na místo se zvukem zabuchujících se dveří od věznice.
Irenina hlava dopadla do košíku. Z krku vytryskla krev, zalila hlavu a vytekla na betonovou podlahu.
Její duch se zvedl. Pes po něm skočil, připravený odtáhnout jej pod zem do vězení umístěného mimo hranice Města věčnosti.

A zvedl se i ten druhý duch. Ten, jehož byla Lupita hostitelem. Ten, který tu neměl médium, jež by se o něj postaralo. Který tu neměl hřbitovní hlínu, co by ho zvládla. Duch, proti němuž byla místnost plná církevních zaměstnanců bezmocná, protože tu byly železné stěny a zamčené dveře.
Chess nahlas vykřikla. Ale zaniklo to v křiku ostatních, křiku plném překvapení a strachu.
Starší Griffin upustil buben. Pes popadl Lupitina ducha – měla na paži přepravní symbol, měl ji vzít s sebou – a strhl jej do skvrny chvějícího se vzduchu za zdí. Poslední, co Chess viděla, byla Lupitina ústa roztahující se do strašlivého úsměvu, když je tu všechny nechávala zemřít.
Duch se vznášel ve vzduchu před gilotinou. Muž s vlasy ulíznutými nad čelem, prázdné oči, obličej zkřivený ďábelskou radostí. Starší Murray něco volal, ale nebyla si jistá, co to bylo; kůže ji svědila, bodala a málem se jí pokoušela odplazit pryč z těla. Mocný duch, příliš mocný. Co tu zatraceně dělá, jak se sem ksakru –
„Nařizuji ti, abys zůstal stát!“ zazněl hlas staršího Griffina, odrazil se od stěn a pronikl do Chessina těla. „Nařizuji ti to svou mocí!“
To nebude fungovat. Nemusela se ani dívat, aby věděla, že nebude. Ale popravčí… nemá náhradní lebku? Trochu hřbitovní hlíny?
Dana zaječela. Chess se ohlédla a uviděla ducha zápasit se starším Murrayem s ústy zkřivenými do příšerného šklebu a očima přimhouřenýma úsilím. Duch držel v rukou rituální čepel – tu, kterou popravčí použil na vyvolání svého média.
Nebyl čas na zírání. Nebyl čas to sledovat, stejně by to nepomohlo. Místnost byla plná hluku, energie a horka, matoucí mišmaš obrazů, které její mozek nedokázal pojmout. Soustředila se na kouřící ohřívadlo v rohu a černý pytel vedle něj. Popravčí se v něm horečnatě přehraboval a vytahoval ven –
Někdo na ni spadl tak tvrdě, až se i Chess zhroutila na zem. Další jekot, další výkřiky. Něco zarachotilo na podlaze. Ta energie byla nesnesitelná. Už to nebyl rauš. To už byla invaze, která ji odstrčila, pokřivila jí myšlenky i vidění a nakazila ji panikou všech lidí okolo.
Musí se uklidnit. Ruce ji odmítaly poslechnout. Tetování mravenčilo a pálilo. Byl to první varovný systém, za který byla obvykle vděčná, ale právě teď by se bez něj klidně obešla. Popravčí místnost ovládl chaos, jenž ji unášel s sebou na divoké krvavé vlně.

Dobrá. Hluboký nádech. Pauza. Zavřela oči a ponořila se do prázdnoty ve své duši. Do místa, kde by měla být láska, štěstí a teplo, do místa, které bylo u ní téměř prázdné; do místa, kde žili jen dva lidé a jeden z nich ji teď nenáviděl.
Ale stačilo to. Stačilo to na získání chvilky klidu, která vymazala hluk a hrůzu kolem, aby Chess mohla najít sílu.
Otevřela oči. Končetiny ji poslouchaly. Vyskočila na nohy a nevšímala si bolesti… a málem ztratila pracně získaný klid.
Starší Murray byl mrtvý. Jeho tělo leželo na zemi jako mrtvola připravená ke kremaci. Na krku měl rozšklebenou ránu, z níž vytékala krev.
Do zdi za ním narazil popravčí. Šat měl nasáklý krví. Stěží ho viděla přes bíle planoucího ducha nadýmajícího se ukradenou energií. Chess zasténala. Duch s takovou mocí byl jako člověk čerstvě propuštěný z vězení, který jede na vlně speedu opentlené cloudem – nezastavitelný, bez citů, bez logiky. Stroj na zabíjení, který nepřestane, dokud ho někdo nepřinutí.
A oni tu s tím byli zamčení.
Sakra… Vlastně tu byli zamčení s nimi. Železné stěny držely uvnitř ducha staršího Murraye a popravčího, stejně jako všechny ostatní.
Chess je viděla koutkem oka jako matné tvary, které se snaží přejít v rovinu bytí.
Byla tu možnost, že nebudou hladoví, nezačnou vraždit, ale šance byla asi stejná, jako že dneska zvládne usnout bez hrsti tabletek. Jinými slovy, vůbec to nebylo dobré. Asi za minutu duchové získají tvar, sílu a všechno půjde od špatného k zatracené mizérii.
Krev cákla na stěny, odkapávala z lesklého ostří gilotiny a tekla v pramíncích po betonu. Kapala ze stropu, jelikož tam vystříkla z krku staršího Murraye. Vytvořila lesklou louži kolem jeho těla, zvýraznila obrys otisků nohou lidí pobíhajících zmateně kolem a vytvářela šmouhy kolem rozbitých zbytků psí lebky. Do prdele. Nemají médium. Neměl popravčí ještě jedno?
Starší Griffin byl celý od krve. Dana s vytřeštěnýma očima také. Ale Chess nebyla jediná, kdo se vzchopil. Daniny tmavé oči plály odhodláním a starší Griffin lehce zářil mocí a silou.
Chess zachytila Danin pohled a trhla hlavou směrem k tašce. Dana přikývla a udělala krok vpřed.
„Nařizuji ti svou mocí, aby ses nehýbal,“ řekla a každé slovo zaznělo jasně a čistě. „Nařizuji ti, aby ses vrátil do místa svého klidu.“

Duch se k ní otočil a Dana ucouvla, aby ho odlákala. Chess popošla doleva. Snažila se nepřilákat k sobě duchovu pozornost. Musí se dostat k té tašce. Musí se k ní dostat, nebo všichni zemřou. Možná zemřou i tak, ale zatraceně, Chess se rozhodně pokusí je zachránit. Život je možná kaluž hnusu, ale Město je horší – alespoň pro ni –, takže tam netouží skončit. Dnes ne.
Nohy v tuhých botách jí klouzaly po lepkavé krvi; byla cítit ve vzduchu, ten měděný nádech ve vůni bylin. Jak dlouho ještě budou hořet? A má další?
Duch se pohnul směrem k Daně, která mluvila dál. Slova moci jí proudila z úst. Duch sevřel polohmotnou rukou nůž, z něhož kapala krev a stékala mu na průsvitnou pokožku. Při pohledu skrz něj vypadala krev černá, skoro jako inkoust.
Pohlédla na duchy staršího Murraye a popravčího. Byli už téměř plně zformovaní, svíjeli se jako červi vylézající ze shnilého masa. Takže neměla… Neměli moc času.
Dana zaječela. Duch po ní skočil. Starší Griffin uhnul stranou a vyhnul se boji, zatímco se duch snažil podříznout Daně krk.
Chess se vrhla k tašce. Nejdřív nahmátla další byliny. Popadla ty malé sáčky a vysypala je na skomírající oheň na ohřívadle. Dým zhoustnul. Další médium, prosím, ať má ještě náhradní. Vyhazovala věci z tašky, nedívala se, kam dopadají, zatímco vlasy vzadu na krku se jí snažily samy vytrhnout ven. Moc toho neslyšela, co se děje? Jsou Dana a starší Griffin mrtví? Oh, sakra…
Nahmátla něco pevného a tělo jí zaplavila úleva. Další lebka. Díky bohům, kteří neexistovali, že měl náhradní. Rychle ji vytáhla, roztrhla inertní hedvábí, do něhož byla zabalená, a stěží se na ni podívala, zatímco ji pokládala na zem.
Za zády se jí ozval řev. Duch si jí všiml. Dana a starší Griffin se ho snažili zadržet, ale duch zprůsvitněl a proskočil k ní skrz gilotinu. Uhnula před ním. „Povolávám průvodce Města mrtvých,“ podařilo se jí ze sebe vymáčknout, zatímco se klopýtavě snažila udržet v dosahu lebky, ale mimo duchovy šátrající ruce. „Svou mocí tě povolávám!“
Lebka zarachotila. Chess přidala víc moci, co nejvíc mohla – což není snadný úkol, když se jeden snaží nestát se energetickou tyčinkou pro řádícího mrtvého člověka.

A byl tu další problém. Neměla přepravní symbol. S tím duchem nepočítali, neměl tedy na těle označení; existovala možnost, že pes nebude vědět, kterého ducha má sebrat. Před pár měsíci se Chess stalo, že pes šel po ní. Na ten pocit nikdy nezapomene, bylo to strašné, když jí vytrhával duši z těla jako banán ze slupky…
Nemluvě o tom, že duchové popravčího a staršího Murraye nabírali podobu jen pár metrů od ní.
„Nemám přepravní symbol!“ zalapala po dechu a Dana vytřeštila oči. Pohlédla na nůž ve své ruce, zvedla obočí a Chess přikývla, protože neměla na vybranou.
Dana jí hodila nůž. Duch se obrátil, když nůž zarachotil na podlaze, a skočil po něm. Chess popadla popravčího ektoplazmarker a sundala kryt. Podržela jej připravený v hrsti a vykřikla.
Duch se k ní otočil, jak doufala, a hnal se po ní s nožem. Dana a starší Griffin popošli, Chess neviděla kam. Byla zaneprázdněná sledováním ducha. Viděla jeho hmotnou ruku, jak se jí zvedá nad hlavu, popadla ho levou rukou za zápěstí a pravou zvedla marker.
Neměl přepravní symbol – neočekávali ho, a tak jej neměli připravený. Dobře, ksakru. Čepel se jí vznášela nad okem, špička byla ulepená srážející se krví, zatímco mu Chess načrtla na duchovitou kůži řadu X. Duch se rozzuřeně zašklebil.
Teď ta horší část. S posledními zbytky sil se stáhla stranou k lebce, upustila marker a zvedla pravou ruku k čepeli nože.
Neočekávala, že to bude bolet hned, ale bolelo to. Svinsky to bolelo a krev jí vytryskla z rány na psí lebku, zatímco Chess popostrčila všechnu svou bolest i moc do následujících slov.
„Nabízím průvodcům oběť za jejich pomoc! Průvodci sem! Vezměte tohoto muže na místo ticha, nařizuji vám to svou mocí a krví!“
Pes se s řevem zhmotnil. Mohutný a chlupatý, s vyceněnými tesáky. Nebyl to obyčejný pes, byl to vlk. Proč má sakra popravčí neschválené médium?
Duch vytřeštil oči. V mlčenlivém výkřiku otevřel ústa, zatímco se snažil uskočit. Všechny myšlenky na zabíjení z něj vyprchaly. Vlk po něm skočil. Pohyboval se rychle a nízko při zemi jako šelma, kterou skutečně byl.
Duchové popravčího a staršího Murraye byli nyní plně zformovaní a choulili se v rohu. Chess viděla, jak z nich vyprchávají poslední záblesky příčetnosti a vědomí toho, kým byli za života, i když se je snažili zadržet.

Na tom nezáleželo. Vlk zavyl. V tenkém závoji mezi tímto světem a světem duchů se vytvořila trhlina, zatímco vlk popadl původního ducha do svých mohutných čelistí. Pod vlčími zuby vytryskla z duchova těla ektoplazma. Duch zavřískal, což bylo jaksi mnohem horší než mlčení.
Vlk se otočil ke staršímu Murrayovi a popravčímu. Usilovně se tiskli k sobě. Chess vytryskly z očí slzy. Nikdy neznala staršího Murraye dobře, nikdy s ním neměla moc co do činění, ale jeho posledním činem byla snaha zachovat si trochu lidství, a tak Chess zalil opravdový smutek a hrdost, které ji málem udolaly.
Dana a starší Griffin stáli vedle ní. Dana jí tiskla ruku. Vlk skočil s nevítaným návštěvníkem v zubech a chytil popravčího se starším Murrayem do bizarního objetí. Pronesl je skrz mihotavý otvor, který se za nimi okamžitě zacelil, a nechal ty tři přeživší zírat s otevřenou pusou na místo, kde před chvílí byl.




Kapitola druhá

„Nejposvátnější sliby jsou přísahy dané Církvi a ty, na které Církev dohlíží, protože
ty nevycházejí jen ze srdce a mysli, nýbrž i z duše.“

Kniha Pravdy, Zákony, odstavec 331




„Nechápu, jak se to mohlo stát,“ řekl starší Griffin znovu. Vrátili se do jeho kanceláře, do té útulné uklidňující místnosti plné lebek a knih. Protentokrát byla televize na stropě vypnutá; obvykle ji měl starší pořád puštěnou, aby měl společnost.
Očividně v tuto chvíli neměl na společnost náladu. To ani Chess, ale ta na ni neměla náladu nikdy. O co šlo? Pustíte lidi do svého života a pak skončíte zranění. Nebo zraňujete je. Každopádně cesta k bolesti byla dlážděna ostatními lidmi a Chess se toho už nechtěla účastnit.
Alespoň to si říkala. V tu chvíli to fungovalo. Později obvykle ne. Jakmile se rozhodla se někomu otevřít, přivítat někoho… pak nebylo tak snadné přijmout, že to místo, které jim otevřela, je prázdné. A vždycky bude.
Zejména když to byla její chyba.
„Nechápu, jak mohla projít kolem detektorů,“ řekla Dana a vyslovila tak nahlas to, nad čím Chess přemýšlela už dřív. Nepronesla však tu odpověď, která Chess napadla.
Tak ji řekla nahlas. „Mohla. Když jsme ji zatýkali, ještě hostitelem nebyla.“
„Ale to není –“
„Byla jsem tam, Dano.“ Chess se zarazila a mírně se na Danu pousmála, aby její slova nevyzněla tak drsně. S Danou nikdy neměla problém a nehodlala s tím začínat. „Chci říct, vím, žes tam byla taky, ale já jsem cítila její energii. Sebrala mi mou, pamatuješ? Takže vím, že nebyla hostitelem. Uvnitř té ženy nebylo nic, jen popelnicové flaksy a ten hrozný čaj.“

„Flaksy?“ Starší Griffin vypadal zmateně. Zatraceně. To neměla říkat. Věděl, že Chess žije v Downside, ale nevěděl, co to znamená. Nikdo z nich to nevěděl. A proto se jí to líbilo.
„To je… No, jsou to kusy masa, na vyhození. Takové byste našel v řezníkově popelnici.“
Starší pozvedl obočí; ramena se mu uvolnila. Jako by řekla něco, co ho potěšilo.
Což vůbec nedávalo smysl. Proč by ho to mělo potěšit?
„Takže tobě se povedlo se o té oblasti něco dozvědět,“ řekl. „Nejsi tak izolovaná od svého okolí, jak jsem si myslel.“
Poprvé po dlouhé době měla Chess chuť se zasmát. Ano, našla si způsob, jak do Downside zapadnout. I takhle se na to dalo dívat.
„Ano,“ řekla nakonec a vrátila svou unavenou mysl zpátky ke staršímu Griffinovi. Zatraceně. Je teprve deset večer a už je vyčerpaná. V tašce měla další speed; snad s tímhle brzy skončí a bude si moci šlehnout.
Ksakru s tím. Mohla by jít spát. Dát si Slizáka a odplout pryč… Třeba bude mít štěstí a nebude se jí nic zdát. V současné době nemívala moc veselé sny. Ale to vlastně málokdy.
Starší Griffin se usmál tím úsměvem, při němž Chess napadlo, že něco chystá, ale neřekl nic. Za dveřmi zazněly tlumené hlasy a ozvalo se šoupání nohou na lesklé podlaze síně před kanceláří.
Dana se otřásla. „Pořád tomu nedokážu uvěřit,“ řekla. „Starší Murray… Nepřipadá mi to skutečné.“
Starší Griffin svraštil obličej do soucitných vrásek, ale když promluvil, postřehla Chess pod uhlazeným tónem skryté ostří. Vykulila oči. Říkala si, že promluvit takhle jej nikdy neslyšela – přinejmenším na nikoho živého. „Pamatuj, Dano, že starší Murray je duchovně stále s námi. Není důvod truchlit.“
„Samozřejmě že ne.“ Dana se napřímila a odhodila si světlé vlasy z obličeje. „Já jsem… Nic jsem nenaznačovala. Jsem jen v šoku. Měla jsem staršího Murraye ráda.“
„Taky jsem ho měl rád. A z toho důvodu, Dano, a protože znám Pravdu, se nad starším Murrayem raduji. Klid, který nalezl ve Městě, to ticho…“ Starší Griffin zavrtěl hlavou. „Závidím mu.“
Chess obtížně potlačila zachvění. Město… Uf. Co starší Griffin považoval za klid, ona považovala za prázdnotu. Co považoval za ticho, ona považovala za hrozivou osamělost, kterou žádné tabletky, ani nic jiného, neučiní snesitelnou.

„Obřad naplánujeme na…,“ zalistoval v kalendáři na vyleštěné desce stolu, „… na sobotu. Ano, za pět dní bude sobota; už je tak pozdě, že jsem zapomněl, co je dneska za den. V sobotu, Dano, budeš mít možnost sama spatřit štěstí staršího Murraye.“
Dana přikývla a tvář se jí vyjasnila. Mezitím měla Chess pocit, jako by jí někdo strčil do břicha mixér. S tím vším okolo, smrtí a úvahami, odkud se vzal ten zatracený vlk, no a taky s tím dětinským kvílením nad svým osobním životem, zapomněla na obřad Odevzdání, který smrt staršího vyžaduje.
„Cesarie? Jsi v pořádku?“ Chess přikývla, otevřela oči a střetla se s modrým pohledem staršího Griffina s takovou dávkou nevinnosti, jakou v sobě dokázala sebrat. „Ano, pane. Je mi dobře. Jsem jen trochu unavená.“
„Opravdu vypadáš unaveně.“
Neodpověděla. Co by asi měla říct? Díky?
„Co tvoje noha, má milá? Cítíš se natolik dobře, aby ses mohla oficiálně vrátit do práce?“
„Ano!“ Ta slova z ní vylétla až příliš hlasitě a trochu moc dychtivě. Nedokázala si pomoci. Chtěla něco dělat kromě posedávání v obýváku, kde se jí pošklebovaly holé stěny a prázdné místo vedle ní na prosezeném gauči. Chtěla dělat něco dalšího kromě toho, že se snažila nemít Lexe doma, protože kdyby ho pozvala k sobě domů, očekával by, že by mu dovolila použít i její tělo; Chess si ten rozhovor ani nedokázala představit.
Ani si nebyla jistá, že by chtěla. Proč? Proč se vzdávat přítele a dokonale užitečného partnera v posteli kvůli někomu, kdo by se jí dokázal vyhýbat okatěji jen tehdy, kdyby v jejím sousedství rozvěsil cedule, aby se od něj ksakru držela dál?
Starší Griffin si zřejmě nemyslel, že souhlasí až příliš rychle. „Skvělé. Skvělé. Počkej tady, prosím.“
Chess a Dana si vyměnily zmatené pohledy, když se zvedl od stolu a šel k nim. V nažloutlém světle lamp se mu lýtka v punčochách blýskala a zaschlé krvavé skvrnky tvořily na bílé barvě krajkový vzor v odstínu spadaného listí. Odešel z místnosti a s tichým klapnutím za sebou zavřel vysoké tmavé dveře.
Co to dělá? Myslela si, že jí přinese složku s novým případem, ale nepřidělil by jí případ přímo před Danou, ne jen tak z okamžitého popudu. Neměla ani tušení, kde se nachází ve frontě na případy; dva týdny hospitalizace a další dva týdny vynuceného odpočinku ji poněkud vyřadily ze hry.

„Takže zpátky do práce,“ řekla Dana unaveným plochým tónem, jako by mluvila jen proto, že nemluvit by bylo neslušné.
Chess naštěstí neměla tytéž starosti, ani se necítila nijak neklidně. Jen přikývla, přitiskla dlaně k sobě a rozhlédla se po místnosti. Podívala se na Danu a všimla si světlých kudrn a drahých prstenů. No, proč ne? Většina Odhalovačů utrácela peníze za hmotné věci a ne za to, co se dá spolknout, vykouřit nebo vyšňupat.
Na rozdíl od Chess.
Když už je o tom řeč… před třemi hodinami si vzala Pandu a Nervíky. Měla spoustu času – ještě pár hodin –, ale je dobré mít se na pozoru.
Dveře se otevřely a vešel starší Griffin následován starším Thompsonem a zrzavou ženou, kterou Chess nikdy dřív neviděla.
Ne že by na tom záleželo, protože ta žena byla očividně zaměstnankyní Církve. Holé paže měla zdobené stejně jako Chess a Dana s jednou výraznou výjimkou – od zápěstí po rameno jí pravou paži ovíjel černý had. Každou šupinu měl dokonale zobrazenou stříbřitým magickým inkoustem, který v matném světle slabě světélkoval.
Členka Černé brigády. Vymahači církevního práva – církevní vláda, naprosto odlišná od Odhalovačů, jako byly Dana a Chess, jež byly řadovými zaměstnankyněmi.
Krev jí zamrzla. Přišla si ta žena pro ni? Zjistili to? Celou dobu byla tak opatrná, všechny ty roky, nikdy nikoho nenechala dostat se k ní příliš blízko, nikdo ji neviděl vzít si ani zatracený aspirin a teď…
A před Danou, zrovna před ní? Zatknou ji před… Ne. Ne. Je hloupá, panikaří jako pitomec a musí to zastavit.
A raději hned, protože ta zrzka se na ni dívá nějak divně. Zkoumá ji, jako by viděla její provinění. To není dobré. Chess si stiskla prsty, aby se uklidnila a vydržela zrzčin pohled. Ta žena si chtěla zahrát na souboj vůlí, chtěla na ni tak blbě zírat? Jasně. Ať si poslouží.
Žena se usmála; pak opatrně přerušila kontakt a upřela pohled na zem. Faaajn. Co to znamená?
„Dano,“ přerušil starší Griffin to, co tu probíhalo, „možná by ses měla vrátit do svého domku. Odpočiň si.“
Dana otevřela pusu, ale zarazila se. Starší Griffin ji nepropustil nelaskavě, ale bylo to propuštění a Dana nebyla hloupá. Zmizela v záplavě mumlaných pozdravů na rozloučenou.
Chess tu zůstala sama se dvěma staršími a ženou, která měla zřejmě moc hodit ji do vězení i za to, že se na ni bude legračně dívat. Ticho v místnosti ji bušilo do hlavy jako narkoman s kladivem.

Starší Griffin se posadil. „Cesarie, mohu ti představit Lauren Abramsovou? Dnes ráno dorazila z New Yorku.“
Ta žena – Lauren – natáhla hubenou bledou ruku. Tetování se jí táhlo až na hřbet ruky, takže vypadalo jako rukavice bez prstů; na konci holých prstů měla lesklé nehty krátké jako muž. „Ráda tě poznávám, Cesarie. Hodně jsem toho o tobě slyšela.“
Když si Chess potřásla s Lauren rukou, projelo jí dlaní elektrické zabzučení. Nevšímala si toho. Nevšímala si ani toho, že Lauren očividně čeká, až se zeptá na to, co o ní slyšela, nebo prohodí nějaký vtípek. Nebyla cvičená opice a tohle se jí ani trochu nelíbilo.
Pro Černou brigádu už dřív dělala nějaké bokovky, ale tohle bylo jiné. Tentokrát ji nepřivedli do skupiny na krátkou schůzi; nesetkala se se skupinkou níže postavených členů Černé brigády. Laurenina moc a velitelské chování napověděly Chess víc než jasně, že tahle žena stojí vysoko. Opravdu vysoko. Vlastně…
„Abramsová,“ řekla. „Jste příbuzná s nejvyšším starším?“
Lauren se krátce a tiše zasmála. „Je to můj otec.“
Kdyby Chess neseděla, tak by se zapotácela. No teda. Posílají ji na případ – muselo jít o případ –, nebo ji možná chtějí zatknout. Ale měla podezření, že kdyby šlo o to druhé, tak by to už provedli. Posílají ji na případ se zatracenou dcerou nejvyššího staršího?
„Oh,“ řekla nakonec, protože se na ni všichni dívali, jako by očekávali nějakou reakci. „Dobře.“
Lauren si sedla na Daninu židli a se zašustěním nylonu si přehodila nohu přes nohu. „Vsadím se, že přemýšlíš, o co jde.“
Chess pokrčila rameny.
„Máme pro tebe… návrh. Vyšetřování, se kterým bys nám mohla pomoci. Zajímá tě to?“
„O co jde?“
Lauren otevřela ústa, ale než mohla promluvit, starší Thompson si odkašlal a předklonil se. Silné obočí svraštil do rovné linky. Jeho obočí Chess fascinovalo. Měla pocit, že pokaždé, když ho vidí, je silnější a huňatější, zatímco vlasy na hlavě mu řídnou a slábnou; jako by šlo o nějaký migrační proces. Představovala si, že jednoho dne mu obočí přepadne přes oči jako štětinová záclona.
Lauren se na něj podívala, přikývla a ohlédla se na Chess. „Je to velmi… citlivý případ.“

„Všechny mé případy jsou citlivé.“ Co to sakra je? Proč se na ni dívají, jako by očekávali, že vybuchne? „Nešířím drby, pokud naznačujete tohle.“
„Ach ne, ne, o tohle nejde. Já jen – nevysvětluji to moc dobře.“ Lauren se bezmocně podívala na staršího Griffina a kousla se do namalovaného spodního rtu.
Skvělé. Jedna z těch žen – drsná a autoritativní, když jí to vyhovuje, a v opačném případě si hraje na bezmocné dítě. Takže ji chtějí přidělit na případ s rozmazlenou dceruškou nejvyššího staršího, která očekává, že Chess udělá veškerou práci, zatímco ona si bude líčit řasy a pak získá veškeré zásluhy? Uf. Ne, díky.
Ale… Kolik peněz by za to bylo? S jistotou očekávala, že za své zásoby bude muset opět platit, jakmile jí dojdou, a řekne Lexovi, že už s ním nebude spát. Takže nějaké peníze navíc by se hodily. Platba za poslední případ by byla značná, ale byla nucena ji vyměnit za záchranu své kůže, takže… je na mizině. Jako obvykle.
„Cesarie, problém není v tom, že bychom ti nevěřili,“ řekl starší Griffin. „Jde o citlivost tohoto případu, jeho povahu, což činí vysvětlování poněkud obtížné.“
Starší Thompson si založil ruce na hrudi. „Nemůžeme ti říct, oč jde. Dokud neodsouhlasíš, že jej vezmeš.“
„Co? Já ne–“
„A bude potřeba Svazující slib.“
Otevřela pusu. Svazující slib? Určitě si dělají legraci. Ne. Rozhodně ne. Chtějí po ní, aby vzala případ tak závažný, že vyžaduje přísahu o utajení – jistý druh magické kontroly nad jejími činy – a nehodlají jí říct předem, oč jde? Ani náznakem?
Lex by ji určitě podržel. Pokud jí přestane dávat to, co potřebuje, zadarmo, věděla, že ji určitě alespoň počká s platbou, dokud nedostane skutečný případ, za který by dostala prémie. Nebude to trvat dlouho, nikdy to ne–
„U tohoto případu dostaneš prémie dřív, než začneš, prostě za to, že jsi souhlasila a přijala slib,“ řekl starší Griffin. „Třicet tisíc dolarů. A budeš dostávat tisíc dolarů týdně navíc ke svému platu po dobu trvání případu – očekáváme vyřešení do dvou týdnů – a dalších padesát tisíc po skončení.“
Námitky se jí zasekly v krku. Osmdesát dva tisíc dolarů. Přinejmenším osmdesát tisíc. To je zatraceně hodně peněz.
To by jí koupilo spoustu zapomnění. A pokud to takhle půjde dál, bude zapomnění důležitější než všechno ostatní.

A taky potřebuje nové auto.
„Předpokládám,“ slova z ní lezla, jako by měla krk z gumy, „že se jedná o nebezpečný případ?“
Lauren Abramsová si s dalším nylonovým zašustěním posunula nohy; starší Thompson a starší Griffin ji sledovali, jako by měla vstát a s křikem vyběhnout ven z místnosti. Nikdo z nich neodpověděl.
Viděla dva lidi zemřít. Tepalo jí v ruce tam, kde se řízla. Stehno ji bolelo. Chtěla cigaretu a chtěla tabletky. A chtěla osmdesát tisíc dolarů.
Nesejde na tom, co je to za případ.
„Udělám to,“ řekla a doufala, že to bude stát za to.
Refresh | Home |


yaoxuemei @ 25 Sep 2018 06:26 am
http://www.mbtshoesoutlet.us
http://www.manoloblahnik.us.org
http://www.outletuggshoes.us.com
http://www.christianlouboutinstore.us.com
http://www.coachoutlets.com.co
http://www.oakleysunglasseseyewear.us.org
http://www.coach-outletonlinesale.us.com
http://www.katespadeoutletofficialsite.us.com
http://www.coach-factoryoutlets.eu.com
http://www.monclerjacketscoats.co.uk
http://www.canadagooseoutletjackets.us.com
http://www.ralphlaurenpolos.org.uk
http://www.kate-spadeoutlet.us.com
http://www.coachoutletsite.us.com
http://www.pandoracharmsstore.us.com
http://www.michaelkorsoutlet-online.in.net
http://www.coachfactory-outlet.eu.com
http://www.christianlouboutinoutletshoes.us.com
http://www.yeezyboost350-v2.us.com
http://www.lebron-jamesshoes.us.com
http://www.christianlouboutinshoesoutlets.us.com
http://www.poloralphlauren-shirts.us.com
http://www.christianlouboutinsoldes.fr
http://www.coach-outletonline.us.org
http://www.poloralphoutlets.us.com
http://www.uggoutletsale.net.co
http://www.poloralphlaureninc.us.com
http://www.michaelkorsoutletpro.us.com
http://www.montblancpensinc.us.com
http://www.coachfactoryoutletcoach.us.com
yaoxuemei20180925
Name:
E-mail: (optional)
Napište edward:
Smile: smile wink wassat tongue laughing sad angry crying 

| Forget Me
Content Management Powered by CuteNews